Poselství krokodýla
Opírám se o zeď v přízemí tropického pavilonu, nedaleko ode mě začíná prosklená stěna vodní nádrže. V deštivém dopoledni všedního dne je tady ticho, přerušované jen šuměním vodopádu. A občas se ozvou z větví vysoko u stropu pronikavé hlasy kosmanů černovousých, volně se pohybujících drápkatých opiček.
Stojím se zavřenýma očima a nechávám na sebe působit prostředí plné tropických rostlin a zvířat. Naslouchám zvukům, vnímám vůně ve vzduchu nasyceném vlhkostí, ladím se na jejich energii… A pak se to najednou stane. Cítím, jako by všude kolem mě byla voda. Vnímám její dotek na kůži, teplotu i konzistenci, změnil se zvukový vjem okolí, všechno se zpomalilo, ale zároveň i projasnilo. Prohloubilo. Těžko se to popisuje. Uvědomuju si, že se k mému vědomí připojil někdo další a nechává mě nahlédnout do svého vnímání světa.
Velké plazí tělo spočívá v objetí vody. Oči, umístěné na vrcholu hlavy, sledují dění na hladině. Krokodýlí vědomí je klidné, ale zároveň soustředěné. Vnímá energie, které přináší okolní prostředí, ale nereaguje na ně. Čeká na impuls, který bude důležitý, ostatní nechává "proplouvat" kolem. V této chvíli není na lovu, pouze odpočívá. Ale i v případě, že číhá na kořist, zůstává stejně klidný, nehybně spočívá na místě až do okamžiku, kdy bleskurychle zaútočí. Neplýtvá energií, naopak ji soustředí do útoku a málokdy bývá neúspěšný.
Ukazuje mi, že naše lidské vědomí často vydává energii na nepodstatné věci. Reagujeme na mnohé podněty, které přicházejí, ať už jsou to vjemy, události, nebo jen naše myšlenky. Málokterá je ovšem skutečně důležitá a řeší náš momentální stav a situaci. Kdybychom dokázali soustředit svou pozornost a vůli na to podstatné, stejně jako to dělá krokodýl, měli bychom daleko víc sil v každodenním životě.
Krokodýlí vnímání je fascinující a inspirativní. To zaměření pozornosti, soustředění síly, uvolnění, trpělivé spočívání v přítomnosti a pak impuls k akci. I když to byla jenom taková malá ochutnávka, jsem za jeho laskavost, s níž mě kontaktoval, nesmírně vděčná. Vnímám, jak se naše mentální propojení pomalu rozvolňuje. Otevřu oči a udělám pár kroků ke sklu vodní nádrže. Krokodýl siamský stále volně spočívá ponořený ve vodě, ale jakmile přistoupím blíž, pomalu se pohne směrem ke mně. Jeho oči na rozhraní hladiny mě pozorně sledují. Když se zastaví, pár vteřin se na sebe díváme, jako by se chtěl ujistit, že jsem mu správně rozuměla. Vysílám k němu velké poděkování. Pak se začne pomalu otáčet, ukáže se mi z profilu v celé kráse a zvolna odplouvá do vzdáleného rohu nádrže. Na svou velikost se pohybuje s neuvěřitelnou lehkostí.
Za okamžik už to slyším také. Zvenčí se blíží změť hlasů a vzápětí do pavilonu vtrhne dětská skupina. Čas klidu pro zvířata končí. Krokodýl se moudře odebral do nejklidnějšího místa, které mu jeho zdejší obydlí poskytuje, a já se přesunu do jiné části ZOO, kde je méně lidí a kde bude prostor na můj způsob vnímání a komunikace se zvířecími obyvateli.
Co se můžeme naučit od krokodýla
Když se nám v životě objeví symbol krokodýla, je to znamení, že přichází čas se ponořit.
Měli bychom dobře zvážit, co a koho v životě opravdu chceme. Pečlivě pozorovat a vnímat své potřeby a sami sebe. Ustoupit ze zorného pole druhých a z věčného koloběhu informací, které se na nás valí z médií i našeho okolí. Dát plnou pozornost sobě a svému vnitřnímu prostoru. A pak požádat, aby nám byl ukázán vhodný čas, kdy se vynořit a plavat vstříc tomu, po čem toužíme.
Duše si přivolává na pomoc krokodýla, když potřebujeme získat víc trpělivosti, odvahu a vytrvalost jít za svými sny. Krokodýl jako duchovní průvodce nás může také podpořit v dobách osamělosti. Mezi jeho dary patří prozíravost a schopnost přežití. Umí maximálně využít podmínek prostředí, i když jsou na první pohled nepříznivé. Bývá také spojován s mateřstvím (krokodýlí samice se velmi pečlivě starají o mláďata) a se silou předků. Těm, kdo se snaží o posílení svých psychických schopností, ukazuje krokodýl rytmy přílivu a odlivu energie, učí, jak jí porozumět a zároveň zůstat v rovnováze.
Zvířata jsou obdivuhodné bytosti a mohou nám být dobrými učiteli. Když s nimi dokážeme správně komunikovat, dovolí nám nahlédnout do svého vnímání světa a uvědomit si, že i my jsme jeho součástí a měli bychom být s ostatními živými tvory v rovnováze.