Když už to bude?

Jaro ještě pořád přešlapuje na zápraží. Ne a ne vejít dovnitř. Když už se na pár chvil rozzáří nebe slunečními paprsky, vystřídá je zase smršť bílých krupek nebo sněhové vločky z nízkých mraků, vířící ve studeném větru. Ulpívají na květech krokusů, fialek, sasanek, orsejí, zlatého deště i rozkvétajících ovocných stromech. 

Zvykli jsme si v posledních letech na rychlý nástup jara, které se téměř okamžitě přehouplo do letních teplot. Někdy jsme doslova vyměnili zimní bundu za tílko. A žertovali jsme, že budeme mít už jenom dvě roční období, léto a zimu. Krajina kvůli nízkým srážkám a letním horkům vysychala víc a víc. Teprve vloni nastalo malé zlepšení. Příroda je přes všechny naše snahy stále nepředvídatelná a rozumíme jejím cyklům a zákonitostem daleko méně, než si připouštíme. Uniká nám ze škatulek, tabulek a předpovědí. Je naštěstí mnohem moudřejší než my.

Včera jsem procházela kolem okrasných jabloní, na kterých visely zbytky loňských plodů. Zaujal mne kontrast mezi scvrklými zčernalými jablíčky a zelení rozvíjejících se nových listů. Staré a nové vedle sebe, umírání a zrození, zázrak proměny. Proces, který má svůj smysl, čas a tempo.

To jen my lidé jsme tak netrpěliví. Chtěli bychom mít krásné teplé jaro, slunce a modré nebe, nadějnou předzvěst léta, volnosti a svobody. Vyrazit za všemi těmi věcmi, které jsme nemohli dělat. Hlavu plnou plánů, představ a cílů ... Už abychom tam byli! Ale jaro na to má jiný náhled. Učí nás ještě větší trpělivosti, pokoře, zpomalení, zpřítomnění. 

Jako by nám chtělo říci: netrap se nad tím, co bylo, ale už není. Nečekej na to, co teprve přijde. Žij teď a tady, i když fouká, prší nebo sněží. I když nemůžeš dělat to, co bys chtěl. Můžeš udělat něco jiného, stačí se jen pořádně podívat a uvidět, co tě tahle doba učí. Protože každé náročné období je jako hluboká jeskyně plná pokladů. Je tam tma, nemáme mapu, nechce se nám do toho neznáma vstoupit, bojíme se, ale když to nakonec uděláme (protože jinudy stejně cesta nevede), můžeme najít něco opravdu cenného. A nebo alespoň pochopit, o čem ta naše cesta je.