Alban Mabon - podzimní rovnodennost
Měsíc Cantlos a období vinné révy, Muin, přináší další z velkých svátků slavených Kelty. Můžeme ho najít pod názvy jako je Mabon, Alban Elfed, nebo Meán Fómhair. Je časem oslavy sklizně, časem vděčnosti, zastavení a zklidnění v okamžiku přestupu do temné části roku.
Měsíc vinné révy byl v keltském světě obdobím počínajícího úbytku vlády slunce a s ním spojeného boha Lugha. Byl to však také doznívající čas sklizně, kdy lidé konečně získávali plody své práce a zvažovali jejich užití. Bardové v tomto období ukončovali putování krajem a usazovali se na zimu, právě proto bylo nazváno Cantlos - čas zpěvů.
V keltské mytologii přechází vládá z boha Lugha na Cailleach, stařenu.
Cailleach je bohyní života a smrti, velkou královnou, která dává život a zároveň sklízí smrt. Dalším z důležitých bohů tohoto období, který zajišťuje plynulost přechodu, je Cernunnos, bůh korunovaný parožím, strážce podsvětí. Vládu slunce střídá čas sklizně, který je spojován se sklonkem roku a přechodem v nový život.
Za posvátné barvy byly na svátek Mabon považovány zejména pestré odstíny. Samotné oslavy podzimní rovnodennosti nebyly nijak skromné. Symbolem svátku bylo jablko, které představuje obnovený život a dále všechny oblé tvary, hlavně semena (bukvice, žaludy) a plody. Mezi symboly Mabonu patřil také roh hojnosti, který může být chápán jako nádoba, ze které když se člověk napije, nebo je do ní ponořen (viz kotel Ceridwen), dostává novou sílu, kterou propůjčuje sama Bohyně - je to síla vycházející z prastarého zdroje Mateřství.
Dalším smyslem tohoto svátku bylo upevnění rodinných svazků a setkávání přátel i celého kmene. Pořádaly se bohaté hostiny, při nichž se lidé oblékali do nejlepších šatů a na stůl byly nošeny vybrané pokrmy. Na hostině to byli právě bardové, kteří za zvuků hudby bavili společnost svým vyprávěním, zprávami ze světa, recitací básní a tzv. triád - krátkých moudrých veršů.
Obětním oltářem je v tento čas náruč Bohyně a její úrodný klín - pole. Obětiny se dříve zaorávaly do brázd, protože se věřilo, že takto posvěcená půda se svým majitelům příští rok odvděčí dobrou úrodou.
I my můžeme v tomto čase oslavit sklizeň letošního roku, podívat se na vše, co nám doposud přinesl, dobré i špatné, pochopit smysl všech těchto dějů, vyjádřit vděčnost a procítit si vyrovnání energií. A pak své vnitřní pole uctít, věnovat mu péči a přidat záměr pro budoucí období.